Přeskočit na obsah

Za Výškonautem stojí
sehraný tým.

Když jsem se v patnácti letech rozhodoval, co dál dělat, výškařina pro mě rozhodně nebyla jasná volba. Trochu dílem náhody jsem k ní za velkou louží „přičuchnul“ a už u ní zůstal. Dnes, po letech strávených ve výškách, vím, že to byla správná volba.

Adam Piškula, zakladatel Výškonautu

Od lezení k řemeslu

Vše začalo v kanadském Vancouveru, kde jsem si ze všech vyzkoušených pracovních pozic nakonec vybral výškového specialistu. Převážně jsme myli okna a skleněné výlohy mrakodrapů. Viset s mexickým kamarádem Jorgem v 51. patře nově postavené nejvyšší budovy Vancouveru a cítit, jak železobeton v této výšce pracuje, byl nezapomenutelný zážitek.

Vysoká výškařská však přišla až v Praze. Domy jsou zde sice o poznání menší, ale vše ostatní je daleko větší detektivka.

V Kanadě jsme v drtivé většině lezli na objekty s instalovanými certifikovanými kotvícími body. Přístup na střechy vedl skrze velký výlez nad schodištěm, kam si člověk dojel pohodlně výtahem. Pod vámi byl většinou několik metrů dlouhý bezpečnostní zábor.

Výškař vylézá světlíkem na střechu

Cesta na střechu

A české reálie po mém příjezdu? O certifikované kotvící body člověk rozhodně nezakopne. Musí si dost často pomoci vlastním úsudkem a uvázat se o bod, který považuje za nejsilnější (drolící se komín nebo zrezivělá servisní lávka?).

Výlezy na střechu jsou pak kapitola sama o sobě. Jako v mnoha jiných směrech dokážeme být my Češi v tomto velmi důvtipní. Občas se chodí skrze střešní okno půdního bytu překvapeného nájemníka, občas chybí přístup na střechu úplně, anebo se jedná o vikýř s rozměry 20 × 20 cm.

Když už se na střechu podaří vylézt, člověk si musí dávat pozor, kam šlape, aby náhodou neuklouzl nebo mu neujelo nářadí. Pod vámi je totiž chodník plný lidí a parkující auta v těsné blízkosti. Výše zmíněné berte samozřejmě s určitou rezervou a já si vlastně vůbec nestěžuji. Jak jsem již jednou napsal – po tolika letech strávených na střechách, visící na lanech či stojící na žebříku, bych tuto práci neměnil.

Dva výškaři na lanech na fasádě panelového domu

Rostli jsme spolu

A jeden z hlavních důvodů? Vždy jsem měl velkou kliku na kolegy. Jak v mých začátcích, kdy jsem se v Čechách teprve rozkoukával a pracoval pro jinou firmu, tak i nyní, kdy vedu firmu Výškonaut.

Nebyla to vůbec lehká a jednoduchá cesta. Od osamostatnění se, prvních krůčků a drobných zakázek, které jsem dělal sám, až po projekty, kterým čelíme dnes – generální opravy, technicky složité montážní práce apod. Tak jako jsem profesně rostl já, firma Výškonaut rostla se mnou.

Tři členové týmu Výškonaut s nářadím ve strojovně

Výškonaut není jeden

Dnes jsme již tým zkušených lanových specialistů. Každoroční přeškolení, revize našeho vybavení – to vše považujeme za minimum toho, co můžeme pro svou práci udělat. Jdeme však za tyto zákonné povinnosti. Snažíme se sami sebe vzdělávat, navštěvujeme odborné kurzy, předáváme si zkušenosti. A to není samozřejmost.

Vychází to ze základního principu. A sice, že práci, kterou děláme, děláme s láskou. Výškové práce nás baví. A dokážeme je dělat kdekoliv a jakkoliv.

Čtyři věci, které držíme

/01

Zkušenosti

Přes 10 let zkušeností s výškovými pracemi v Praze i mimo ni.

/02

Řemeslný přístup

Nejsme jen lezci. Umíme zednické, klempířské i montážní práce, a děláme je pořádně.

/03

Bezpečnost

Naše i vaše zdraví je to nejcennější. Máme pojištění odpovědnosti, necháváme se každý rok školit.

/04

Férová komunikace

Finální fakturace se oproti kalkulaci nemění. V kalkulaci je co se bude dělat, jak dlouho to potrvá a kolik lidí bude pracovat.

Chcete s námi něco vyřešit?

Telefon vyřizujeme hned, e-maily obvykle večer. Domluvíme nejbližší termín prohlídky (pokud nutno) a k samotné práci se obvykle dostaneme do dvou týdnů, pokud nejsme zrovna uprostřed větší realizace.

Nezávazná poptávka→